zpět na seznam skladeb

str. 10 Malý vynálezce

Tipy k nácviku

Preparovaný klavír – zvuk nástroje je změněn pomocí různých předmětů vložených mezi struny. Nejvhodnější jsou např. gumové klínky (jaké používají ladiči, ale je možno si je i nařezat ze starých gum), též seříznuté kousky dřeva (dají se použít třeba jednotlivé poloviny dřevěných či umělohmotných kolíčků
na prádlo), čínské jídelní tyčinky, odřezky lepenky, kůže nebo silnější látky, plastikové příbory a kousky umělé hmoty různého typu, složený papír a nejrůznější předměty vhodného rozměru, jež se dají vložit mezi trojitě či dvojitě osazené struny. Velmi efektního zvuku se dá dosáhnout kovovými předměty, především šrouby a vruty, na které je možno nasadit volnější matičky nebo těsnící kroužky, které se při rozeznění třepou – při práci s kovem je však třeba obzvláštní opatrnosti! Pokud šrouby vsazujeme velmi pomalu a jemně na vhodná místa, nedojde k poškození strun.

Preparace vyžaduje velkou pečlivost a čas! Je třeba vyzkoušet, jak se proměňuje zvuk podle vzdálenosti objektu od kladívek. U trojitě osazených strun vsadit dva objekty na různá místa a experimentovat se vzájemnou vzdáleností. Je vhodné použít hodně kontrastních preparací u sousedících tónů, je však také možné vytvořit podobnou barvu například zabořením kartáče nebo čisté malířské štětky do strun, případně položit na struny předmět, který se rozezněním struny uvede do pohybu, jako různé misky či pingpongový míček. Některé tóny je však možno ponechat bez preparace – vytváří to nečekané rytmické vzorce.

Podle přiloženého průpravného cvičení je možno zkoušet proměny zvuku: zatímco žák hraje, učitel mění objekty a jejich pozice ve strunách podle žákových pokynů. Žák se tak učí poslouchat a rozlišovat nestandardizované zvuky. Některé budou zcela perkusívní a zatlumené, jiné velmi komplexní,
u jiných se zase velmi promění výšky či uslyšíme různé tóny zároveň. Žák by si měl sestavit vlastní výběr zvuků podle svého vkusu.


Originál v PDF ke stažení

Tento proces vyžaduje čas, který může přesáhnout běžnou vyučovací hodinu. Žák se tedy musí skladbičku napřed naučit bez preparace. Na ni je třeba vyhradit si zvláštní čas, kdy se vyzkouší různé varianty. Při postupném preparování zvuku jednotlivých kláves může žák pozorovat, jak se proměňuje celkový charakter skladbičky. Vybranou variantu pak co nejpřesněji zapsat (tj. ke kterému tónu přísluší který objekt a v jaké vzdálenosti od kladívek), aby ji bylo možno pak už rychleji připravit před vystoupením. Ideální je použití jiného klavíru, než na který je hrán ostatní program. Je však možno též využít přestávky.

Pro inspiraci: